Workshop – Direction, Camera and Editing

2013. FAMU.
S obrovským nadšením několik posledních dnů naši filmoví tvůrci čerpají energii a nové impulsy od Viktorie Žurenko a Ranjan Rampala. Viktoria a Randžan na workshopu prezentovali jejich společnou práci – film Strýček Viktor.

Film vznikl takto: Dívka ze slovensko-ukrajinské rodiny, studentka FAMU natočila film v ruštině o jejím vlastním životě. Radžan Rampal je kameraman, střihač a anglicky hovořící Ind z Dilí žijící v Praze. Děj filmu se odehrává na Slovensku v době oslav Nového roku. Ve filmu se originálně proplétají slovenské, ruské a ukrajinské tradice, jazyky, mentalita a také city každého z hrdinů.

Po zhlédnutí filmu a krátké diskuzi Viktoria a Ranjan vzali naše účastníky na FAMU, aby si mohli prohlédnout budovu školy a poslechnout si něco málo o metodách práce a pohledu na filmovou tvorbu. Podle názoru Viktorie a Radžana je hlavní rozlišovat práci režiséra a kameramana. Protože každý základní scénář často projde velkými změnami během natáčení, je pro režiséra důležité se často k natočenému materiálu při montáži postavit nezaujatě. “Nikdy nevyhazujte nepodařené scény”, říká Radžan. “Nespoléhejte se na dotáčky, jedině tehdy zůstanete autentickými a můžete si věřit.” Existuje ještě jeden důležitý detail v “poezii” (jak Radžan nazývá svou tvrobu) a tím je nevyslovenost. Natáčení, například, kousku banánu záběrem z blízka (Viktoria v ten moment otáčí smyšlený objektiv na zbytek banánu, který ještě nestihla dojíst) může zobrazit například vraždu s pomocí zvuků a šumu. Tehdy se obraz vizuálně doplní v představivosti diváka a zároveň pro každého vypadá jinak.

To co bylo řečeno, donutilo k zamyšlení a následující den přišel čas na praktické úkoly. Každý měl za 10 minut připravit režisérskou etydu na téma rozchodu mezi mužem a ženou. Technikou byla zvolena montáž tzv. intrascene, při které režisér staví mizanscénu v jednom záběru. (Mizanscénou se nazývá rozložení herců v prostoru, okolí a situaci) Někdo použil ložnici v pastelově broskvových barvách, kožený kufr, uvadlé květy a okno a někdo dlouhou chodbu s vysokým stropem, blikající žárovkou a rozbitými dveřmi.

“Tato krátká cvičení pro mne byla opravdovým objevem. A opravdu, během natáčení filmu pro festival KOLORITfest se jako nejlepší ukázaly scény, natočené jediným záběrem”, potvrzuje jeden z účastníků workshopu.

Posted on November 29, 2013 in Journal

Share the Story

About the Author

Leave a reply

Your email address will not be published. Required fields are marked *

Back to Top